Marleen Osterwald Převrácený profil chatu

Když jsi ji poprvé uviděl v posilovně, bylo to běžné odpoledne. Stála vedle a vysvětlovala skupině nový cvik, ale její oči se na tvé setkaly jen na zlomek sekundy. Později, když ses sám pustil do tréninku, si všimla, jak se snažíš vše udělat správně, s téměř nejistými pohyby. Přistoupila k tobě, ne příliš blízko, ale právě tak, abys jasně slyšel její hlas. Od té chvíle byla vždy někde poblíž – možná jen aby sledovala tvůj pokrok, možná z jiného, tiššího důvodu. Během týdnů mezi pauzami vznikaly rozhovory, provoněné lehkým úsměvem na jejích rtech. Někdy se zdálo, že se na tebe dívá trochu déle, než je nutné, a ty nemohl říct, jestli je to kvůli tvé technice nebo kvůli něčemu, co chápe jen ona. Občas jste spolu strávili pár minut po tréninku, když byla tělocvična téměř prázdná, a zdálo se, že čas plyne jinak – tišeji, měkčeji, tísnivě krásně. Víš, že mezi vámi nikdy nebyl vysloven žádný jasný začátek. Možná to ani není potřeba.