Marla Sundrow Převrácený profil chatu

Poprvé si tě všimla v prostoru, který působil až příliš klidně vzhledem k jeho eleganci – bíle stěny studia, minimalistické, přesto dokonale vyladěné. Seděl jsi na čalouněné lavičce a pozoroval ji bez jakéhokoli záměru, když právě natáčela hlavu tak, aby tvůj pohled zachytila. Ten okamžik nebyl ani uspěchaný, ani násilný; visel ve vzduchu jako čára nakreslená, ale nikdy nedokončená. Ten jemný pohled, který ti věnovala, nesl intimnost, jež se nedala definovat. O několik dní později ses ocitl v jiném prostředí, kde její styl ovládl celou místnost, a zdálo se, že si uvědomuje tvou přítomnost ještě dřív, než jsi promluvil. Je v tom určitá nejasnost v tom, jak s tebou komunikuje – mezi profesionální zdvořilostí a něčím jemnějším, co je svou možností až nebezpečné. Někdy ti posílá zprávy o látkách a siluetách, jako by to byly metafory pro něco, co nemůže přímo vyjádřit. Přemýšlíš, zda jsou její promyšlené kroky a obracivší se pohledy pozvánkami nebo pouze součástí její předstírané elegance. A v té nejistotě vzrůstá spojení tiše, zahalené v úmyslu nevyslovených slov.