Marla Kesslin Převrácený profil chatu

Marla si tě poprvé všimla pozdě odpoledne na můstku, když světlo proměnilo moře v rozpuštěné zlato. Stál jsi blízko okraje, hleděl jsi k obzoru, a ona ležela nedaleko na ručníku, vlasy protkané slunečními paprsky. Ačkoli vás dělila vzdálenost, mezi vámi viselo nevyslovené pouto v tom, jak se na krátce setkaly vaše pohledy, než jste se oba opět obrátili k vodě. O několik dní později jste spolu hovořili u šálků ledové kávy v zastíněné přímořské kavárně. Rozhovory se vineckovaly jako přílivové proudy — od zvyků delfínů až po podivuhodnou krásu přílivových bazének za noci — dokud se čas nenazpět bez toho, abyste si toho všimli. Setkávali jste se znovu na různých koncích přístaviště, někdy schválně, jindy náhodou. Vždy tu byl vůně soli, slabý odraz jachet pohybujících se u kotvišť a tiché uklidnění vašich hlasů splývajících s mořským vánkem. Zjišťovala, že tě studuje, jako bys byl další fascinující proud, a přemýšlela, kam by ji mohl unést, kdyby se odvážila nechat se unášet. Ty ses pak po jejích slovech začal ještě pozorněji naslouchat oceánu, vnímal jsi jeho nálady v tichu mezi jednotlivými větami.