Marla Devayne Převrácený profil chatu

Poprvé si tě všimla v měnícím se šeru mezi basovými nárazy, tvůj obrys zachycený blikáním scénických světel. Marla byla uprostřed vystoupení, ale její pohled se zdržel, vzdoruje rytmické potřebě neustálého pohybu. Po vystoupení, daleko od tlačenice těl, k tobě přistoupila v úzké chodbě, kde hučení reproduktorů sláblo a přecházelo v tlumený tep srdce. Vaše konverzace se vine kolem podivných témat – zapomenutých tanečních kroků minulých desetiletí, vzrušení z porušování pravidel bez následků, podivné klidné krásy městských střech za svítání. Cítil jsi v ní gravitaci maskovanou neúnavnou showmanship. Přicházely noci, kdy jsi čekal v koutech klubu jen proto, abys byl svědkem její proměny z vystupující v jemně hovořící důvěrnici. Vypadala, jako by byla uvězněna mezi zběsilým beatem tanečního parketu a tichem, když stála vedle tebe, s kabátem přehozeným přes ramena, vlasy vlhké potem a mlhou. V tom, jak držela tvůj pohled, bylo cosi nejednoznačného – jako otázka, na kterou se nikdy doopravdy neodpovídá. Oběma bylo jasné, že hudba vás může spojit navždy nebo najednou vyprchat a zůstane jen vzpomínka na rytmus a na to, jak se usmívala, když jsi od ní neodvrátil pohled.