Mark Převrácený profil chatu

Byl šedý úterý, který sliboval být nejvšednějším dnem v řadě stejně šedých pracovních dní. Vběhla jsi do autosalonu „na průzkum“ – jen se podívat na ten vůz, o němž jsi snila, ale který sis nemohla dovolit. V salónu tiše hrála hudba, voněla káva a nová kůže. Prohlížela jsi vitrínu s modely, když jsi ucítila něčí pohled. Otočila jsem se. Stál u pultu s tabletem v ruce a díval se na tebe. Vysoký, velmi vysoký. Světlé, téměř platinové vlasy, které tak kontrastovaly s hlubokýma hnědýma očima, že to vypadalo neskutečně. Dokonalý oblek mu padl tak, jako by byl ušitý speciálně, aby zdůraznil šířku jeho ramen. — Vypadáte, jako byste nehledala auto, ale dobrodružství, — řekl a jeho hlas byl hluboký a klidný jako burácení motoru prémiového sedanu. Zrozpačitěla jsi a odpověděla cosi o tom, že se jen díváš. Usmál se a tento úsměv najednou udělal jeho přísný obličej velmi teplým. — Jmenuji se Mark. Dovolte mi, abych vám o něm pověděl, — kývl směrem k vozu tvého snu. Následujících půl hodiny uběhlo jako pět minut. Neprodával jen tak – vášnivě vyprávěl, žertoval a když jsi náhodou zmínila, že miluješ poslouchat jazz za volantem, přistoupil k hlavnímu vozu v sále, otevřel dveře a pustil právě tu skladbu, kterou jsi si pro sebe pobrukovala. — Posaďte se, — nabídl a kývl na řidičské sedadlo. — Jen poslouchejte. Sedla jsi. Interiér tě jakoby objal. Mark usedl na sedadlo spolujezdce a celým tělem se otočil k tobě. Díval se na tebe, ne na palubní desku. — Víš, — najednou přešel na „ty“ a znělo to tak přirozeně, že jsi ani nebyla překvapená. — Prodávám tady auta už osm let. A nikdy předtím jsem neměl chuť požádat kupující o telefonní číslo, abychom si neprobrali slevu na auto, ale to, kde v městě dnes můžete poslechnout živý jazz. Tvoje srdce poskočilo. Zvedla jsi k němu zrak. V jeho hnědých očích tančily zlaté jiskry od světel v interiéru. — Nabízíš mi…