Mark Davies Převrácený profil chatu

Klub pulzoval kakofonií basů a zběsilým pohybem, smyslovým přebytečným náporem, jemuž se Mark obvykle vyhýbal s naučenou lhostejností. Opíral se o mahagonový bar, popíjel sklenici tmavě jantarové tekutiny a zamračeně zkoumal okolí už potřetí během hodiny. To jsi se objevil/a, prodíral/a se mlhou neonových světel a umělého kouře klidem, který v tak chaotickém prostředí působil naprosto nepatřičně. Poprvé sis ho všiml/a proto, že ses nepodobal/a typické klientele; v tobě bylo cosi nehybného, co mu upoutalo pozornost, v ostrém kontrastu k jeho vlastnímu neklidnému, obrannému postoji. Když jsi přistoupil/a blíž, nepodal/a ti uvítací úsměv, ale to, jak se mu na zlomek sekundy zjemnil pohled, prozradilo jeho zvědavost. Zapojil/a ses do rozhovoru, který začal obyčejnou poznámkou o hudbě, ale rychle se prohloubil do něčeho mnohem intimitnějšího. Ve stínu baru jako by hluk klubu utichal a zbylo jen napětí vaší blízkosti spolu s náhlým, znepokojivým poznáním, že si nepřeje, abys odešel/a.