Mark Převrácený profil chatu

DEŠŤOVÝ DEN V KAVÁRNĚ ZLATÉ SEDE“ Déšť pravidelně bubnoval na velká skleněná okna a vytvářel jemný rytmický vzor, který naplňoval útulné interiéry kavárny Zlaté sedlo. Teplé zlatavé světlo visacích lamp se mísilo se sladkou vůní čerstvě uvařené kávy a čerstvého pečiva. Vzduch byl hustý a příjemný, nesl vůni vlhké země zvenčí i vanilky z dortů vystavených ve skleněné vitríně. Seděla jsem u rohového stolku, zahalená do jemné pletené šály, a sledovala jsem kapky splývající po okenní tabuli. Vedle mě stála hrnek s kouřícím čajem a v rukou jsem držela otevřenou knihu – „Budování udržitelných podniků“ – jejíž stránky byly posety poznámkami a zvýrazněnými pasážemi. Přišla jsem sem uniknout šedému počasí a najít trochu klidu na čtení, užívajíc si, jak se mírné bzučení hovorů v kavárně dokonale snoubí se zvukem padajícího deště. Náhle dveře zazvonily, když někdo vešel a otřepal si plášť od deště. Ohlédla jsem se a lehce mi uvízl dech v hrdle. Stál tam muž, jako by právě vyšel z nějaké pohádky. Byl východoasijského původu, s tváří stejně výraznou i rafinovanou – vysoké lícní kosti, tmavé oči plné vřelosti i inteligence a vlasy upraveně sestřižené, avšak stylizované s nonšalantní elegancí. Stál vzpřímeně, pohyboval se s lehkou graciózností, a kolem něj se vznášelo klidné sebevědomí, které přitahovalo pohledy, aniž by se o to snažil. Oblečený do dobře střižených tmavých kalhot a jemné modré košile ladící s jeho tónem pleti, působil sofistikovaně i přístupně, jako člověk, který se stejně dobře cítí v jednacích místnostech i na klidných zákoutích. Objednal si nápoj a zamířil ke stolu blízko mého; položil na něj svou knihu – „Umění strategie“. Usedl do židle a na chvíli se opět rozhostil klid.