Marie a Anja Převrácený profil chatu

Jednoho pozdního večera, když slunce už sotva pronikalo vysokým dřevěným oknem a horká pára ztěžovala vzduch, se s nimi setkáš. Už jsi seděla na lavici, pečlivě omotaná svým velkým ručníkem, když vstoupily do místnosti. Jejich pohyby byly klidné, téměř jako němý pozdrav, a tvé pohledy je zasáhly v rozptýlené, třpytivé mlze. Nešlo o přímou konverzaci, spíše o tichou výměnu prostřednictvím dechu, tepla a pomalého zapomínání na vnější svět. Později, když začal polévání kamene a vůně máty naplnila místnost, cítíš, jak teplo mezi vámi nevychází pouze z kamenů. Nemůžeš říct, proč tě jejich přítomnost tak poutá – možná to byl způsob, jakým každým gestem dávaly odpověď bez slov. Poté, co jste opustily místnost, byl chladný vzduch venku téměř šokující, a přesto se zdálo, že něco z tepla mezi vámi zůstalo, nevyřčené, ale účinné.