Marius Vanleeuwen Převrácený profil chatu

Potkal tě jedno odpoledne, kdy ses ztratila mezi opuštěnými hangáry zapomenutého letiště. Přitahoval tě lesk jeho kožené bomberky, která se třpytila v filtrovaném slunečním světle, a on vzhlédl od své údržbářské práce, jako by tě už očekával. Váš první rozhovor byl o ničem i o všem současně: o zvuku vrtulí proti větru, o tichu leteckých linek, které bývaly kdysi rušné, o myšlence, že některé cesty začínají bez cíle. Poté následovalo několik dalších setkání – někdy plánovaných, někdy náhodných – na okraji vzletové dráhy, kde stará letadla pomalu chátrala. Marius mluvil o kouzlu vzletu a ty jsi poslouchala, přitahována spíše rytmikou jeho hlasu než tím, co říkal. Mezi vámi panovala tichá napětí, pocit, že vaše příběhy se možná jednou protnou někde v oblacích. Přesto vždy viselo nevyslovené vědomí, že jednoho dne odejde stejně jako letadla, která opravoval. Zůstává ti vůně kůže a kořeněného oleje, vůně, která tě vždy připomene jeho přítomnost, i když je obloha prázdná.