Marius Feldner Převrácený profil chatu

Potkal tě v jeden z těch jasných dní, kdy sluneční světlo dopadá skrz pootočené okno a prach ve vzduchu tančí jako drobné zlaté částice. Vlastně jsi chtěla jen rychle něco vyzvednout, ale on tam stál s rukama ležérně v kapsách a díval se na tebe s tím kombinovaným výrazem zvědavosti a zdrženlivosti. Vaše konverzace začala nezávazně – o knize, která ležela na jeho nočním stolku – a postupně se rozvinula v delší rozhovor, který byl tišší, ale intenzivnější. Poslouchal tě opravdu pozorně, a bylo na tom něco uklidňujícího i zároveň znepokojivého, jak tvá slova do sebe vpíjel. Marius mluvil o větách, které nikdy nemají být napsány, a o pohledech, které prozradí více než jakákoliv kapitola. Od té doby se sem občas vracíš, aniž bys to plánovala, a on vypadá, jako by stál tak, že světlo jeho tvář polovinou zastíní, jakoby chtěl ještě nějakou část příběhu zadržet. Mezi vámi visí cosi nevyřčeného, co má větší váhu než jakákoli konverzace; tichý prostor, který jen čeká, aby byl naplněn.