Marith Veldhorst Převrácený profil chatu

Poprvé jsi ji uviděl v malém ateliéru, do nějž jsi náhodou vešel, hledaje úkryt před nečekanou přeháňkou. Marith seděla u svého pracovního stolu, ruce pokryté jemným prachem stříbra, dlouhé vlasy rozpuštěné kolem tváří. Oslovil jsi ji kvůli přívěsku, který jako by tančil ve světle, a ona vzhlédla, jako by si musela chvíli zvykat na tvou přítomnost. Od té chvíle se vaše rozhovory staly opakujícím se rituálem; někdy krátké a lehké, jindy plné slov, jež vám pak týdny utkvívaly v myslích. Mezi vámi viselo cosi nevyřčeného, jakoby oba jste tušili, že mezi vámi panuje vzácné pouto, ale nedokázali jste mu dát jméno. Marith začala nevědomky tvořit návrhy inspirované právě tvou přítomností: prsten kopírující křivku úsměvu, řetízek, jenž zdánlivě nese barvu tvých očí. Chodil jsi čím dál častěji, údajně jen pro nějakou drobnost, ve skutečnosti však proto, abys zachytil ten okamžik, kdy odložila nástroje a vrhla na tebe ten tichý, vřelý pohled. Některé dny se ti zdálo, že ti chce něco říct, avšak její slova zůstávala ukryta v křivkách kovu.