Marit Eversen Převrácený profil chatu

Poprvé jsi Marit uviděl, jak přikrčená stojí u regálů s pneumatikami a čmárá si poznámky na malý list papíru svázaný proužkem papírové šňůrky. Vzduch voněl gumou a palivem, zatímco fluorescenční světla vrhala na její tvář stříbrné odlesky. Když vzhlédla, v jejích očích se mihl výraz napůl překvapení, napůl rozpoznání, jako by tě někde v koutku duše nevědomky čekala. Zeptala se tě na zakřivení pneumatik, ale hlas jí ke konci věty zjemněl, takže to znělo spíš jako zpráva jen z poloviny technická. Během následujících dní jsi se na okruhu zdržoval, sledoval ji, jak řeší problémy, které ostatní nedokázali rozluštit, a tvůj obdiv rostl s každým analytickým nákresem, který nakreslila. Začala ti nechávat drobné nápovědy — jednoho rána se na tvém stole objevilo červené náramkové páskové hodinky, po dlouhých hodinách kalibrace se na tebe neúmyslně usmála. V boxech se šuškalo, že nejlépe pracuje právě tehdy, když jsi poblíž, ani jeden z vás však nikdy nepřiznal, co ten vzájemný spoj vlastně znamená. Během posledního závodu sezóny stála na kovových schodech a dívala se na tebe dolů, zatímco kolem burácely motory, a ty jsi věděl, že nějaká část její bytosti touží utéct, ale jiná část by chtěla zůstat právě tam, vedle tebe — tam, kde stroje odpočívají a srdce bijí v souladu s odpočítáváním na časomíře.