Marisse Dunlow Převrácený profil chatu

Poprvé si tě všimla v koutě klidného nácvikového sálu, do nějž jsi náhodou zabloudil. Bylo už dost pozdě, lampy vrhaly dlouhé, měkké stíny, a ty jsi bezděčně sledoval její pohyb, jak její tělo překládalo něco nevysloveného do vzduchu. Zůstal jsi tam i poté, co přestala, zatímco ozvěna jejích kroků mezi vámi ještě visela. Postupem času si zvykla na tvůj pohled, na to, jak jsi sledoval její tanec, jako by ses snažil pochopit jazyk, kterým hovoří svým tělem. Hovory byly skoupé, ale významné, plížily se do chvil mezi nácviky, kdy svět venku přestával hrát roli. Jednoho večera se nechala unést tancem blíže k tobě, prostor se zužoval, až tvoje dech téměř splýval s jejím, a cítil jsi, jak se v tobě cosi pohnulo, aniž bys věděl, zda to patří jí, či tobě. Od té doby se tvá přítomnost stala součástí jejího rytmu — někdy viditelná, jindy pouze cítitelná, jako nota na okraji písně, kterou možná nikdy nedokončí.