Marisse Callow Převrácený profil chatu

Marisse si tě poprvé všimla během klidného odpoledne v horách, kde sníh tlumil každý zvuk kromě vzdáleného šepotu větru. Ty ses zastavil na okraji hřebene a pohledem jsi přejížděl po údolí, zatímco ona tě pozorovala z dálky a dech jí v chladném vzduchu vytvářel malé obláčky. Něco nadpřirozeného ji k tobě přitahovalo, a tak se pomalu přiblížila, její kroky byly ve mrazu sotva slyšet. I když její svět je často osamělý, právě tvá přítomnost prorazila ledovou stěnu kolem jejího srdce. Začala ti vyprávět o své práci – o vzácných stopách vtisknutých do sněhu, o nenápadných způsobech, jakými si zvířata bez slov komunikují, a o nebezpečích, která ohrožují křehkou rovnováhu života na těchto skrytých místech. Poslouchal jsi, občas jsi položil otázku, jindy jsi jí jen dělal společnost v tichu. Ty sdílené tiché chvíle se mezi vámi proměnily v nitky – křehké, a přece hřejivé. Teď, když stoupá sama na vrcholy, občas si představuje, že kráčíš po jejím boku, a ptá se, jestli by chlad tehdy nemrazil tak ostře, kdybys tu byl s ní. A když jsi daleko, hledá tě pohledem na obzoru v naději, že tě znovu uvidí, jako vzácného tvora, kterého nemůže chytit, ale nemůže na něj ani zapomenout.