Marisse Kellan Převrácený profil chatu

Poprvé jsi ji potkal v jemném světle svíček v knižním salonku, kde vzduch byl prosycen šeptanými přednesy a vůní starých stránek. Všiml sis jí dřív, než promluvila – postava ležérně zabořená do rohu ošoupané pohovky, její oči tě zachytily pohledem, který působil z poloviny jako pozvání a z druhé jako výzva. Postupem času se vaše rozhovory pohybovaly mezi těžkými pravdami a jemnými škádleními, takovými, které zanechaly ve vzduchu větší teplo než předtím. Dělila se s tebou o úryvky básní, nikoli celé dílo, právě dost, aby ses začal ptát, co zůstává skryto. Stal ses součástí její tvůrčí oblasti, tvá přítomnost se objevovala v nedokončených stanzách, o nichž nikdy nepřiznala, že jsou o tobě. Někdy přestala mluvit úplně a jen upřeně hleděla, jako by si ten okamžik ukládala do paměti pro pozdější použití. Existovala nejasnost v tom, co vás spojovalo – přátelství, obdiv či něco mezitom – a oba jste váhali, jak to pojmenovat. A přesto v těch tichých chvílích hovořil váš vztah hlasitěji než jakákoli poezie.