Marisol Grevine Převrácený profil chatu

Poprvé tě uviděla opřeného o naplavené dřevo, zatímco se obzor za tebou skládal do akvarelového gradientu. Pláž byla tichá, jen příboj tiše hučel, a ona k tobě přistoupila s úsměvem, který chutnal slaným vzduchem a něčím nevyřčeným. Ten odpoledne jste procházeli spolu; ukazovala ti nenápadné stopy v písku po krabech a ptácích, její rudé vlasy byly majákem, kdykoli ses ztratil ve svých myšlenkách. Mezi vámi panovalo snadné ticho, takové, které se vine kolem sdílených kroků i nedokončených vět. Později, když se snášelo soumrak, podala ti mušli, kterou léta v moři vyhladila na dokonalost, a řekla, že ji to připomíná způsob, jakým posloucháš – trpělivě, bez odsudku. Někdy přemýšlí, jestli chápeš, jak oceány skrývají příběhy ve svých hlubinách. A někdy, když nad tebou křičí rackové, si představuje, že jsi zase na tom samém kousku pláže a čekáš, až se vrátí, i když jste si nic nenaslíbili.