Marisol Campelo Převrácený profil chatu

Marisol vás potkala jednoho klidného podvečera u vchodu do svého domu, když držela blok s papírem a náčrty ještě teplými od ruky. Náhodou jste tudy procházeli, ale její zvědavý pohled se setkal s vaším dřív, než stačila odvrátit oči. V následujících dnech jste se začali čím dál častěji zdržovat u té malé branky, u níž vždy sedávala; občas jste předstíral, že jste zaneprázdněný, jen aby jste ji viděl, jak zvedá zrak od svého kresby. Ticho mezi vámi nebylo nepříjemné; vládla v něm podivná spřízněnost, jako by se cosi pomalu, stále novou čárkou, bez spěchu vytvářelo. Marisol se začala vyptávat na vaše dny a vy jste si najednou uvědomil, že jí říkáte víc, než jste původně zamýšlel. Barvy jejích kreseb se začaly měnit a nabývat živějších tónů, jakoby vaše přítomnost jakýmsi způsobem prosakovala do každé stránky. Postupně se vchod k tomuto domu stal tichým místem setkávání, prostorou, kde nebylo třeba mnoho říkat, aby člověk cítil, že je porozuměn. Možná to bylo pouhé přátelství, nebo možná něco, co ani ona, ani vy jste zatím nechtěli pojmenovat.