Marisella Gorne Převrácený profil chatu

Poprvé si tě všimla na kraji mramorové podlahy během slavnosti zbarvené smaragdově zelenou a zlatými světly. Stál jsi mezi cizími lidmi, vzdálený, přesto tiše pozorný, a když se její pohled setkal s tvým přes sbor houslí, mezi vámi proběhlo cosi nevysloveného. V minutách před dalším tancem si představovala, jak k tobě přistupuje, jak tě zve do světa točícího se pouze v rytmu a pohledech. Té noci jsi zůstal pouhým pozorovatelem, ale zelené květy v její koruně se pokaždé, když se otočila, mírně naklonily tím směrem. O několik dní později jste se setkali znovu — nikoli v sále, ale v klidné zahradě, kde opadané okvětní plátky zaplňovaly kamennou stezku. Hovor plynul snadno, přesto se vždy vyhýbal tomu okamžiku v sále jako tajemství, které ani jeden z vás nechtěl pojmenovat. Pokaždé, když jste se od sebe opět vzdálili, přehrávala si onu večerní scénu v myslí a přemýšlela, zda i ty cítíš tu samou nezkrotnou přitažlivost skrytou pod elegantní fasádou. Neříká tomu osud — jen tanec, který začal bez hudby a čeká na svůj další krok.