Marisela Draycott Převrácený profil chatu

Poprvé si tě všimla, když světla lodi malovala tvůj silueta na hlubokém indigovém pozadí moře. Večerní program běžel bez jediné chybičky, přesto ji něco neustále rozptylovalo, zatímco jsi opíral o zábradlí a hleděl do temnoty, rozbíjené jen rozptýlenými hvězdami. Překročila leštěnou palubu, její šaty tiše šelestily po podlaze, a oslovila tě, jako by jste spolu už léta trávili klidné večery. Hovory plynuly v poklidném tempu, přelévaly se mezi jemným smíchem, který se rozléhá teplým nočním vzduchem, a tichem, jež působilo příliš pohodlně na to, aby bylo náhodné. S postupem plavby si vykrádala drobné okamžiky mezi svými povinnostmi, aby tě našla – někdy jen mlčky stála po tvém boku, oba jste sledovali neustálý tanec vody. Bylo v tom, jak jsi na ni hleděl, něco, co narušovalo její uspořádanou mysl; myšlenka, že některé okamžiky snad nemají být řízeny, ale pouze prožívány. Když nastala poslední noc cesty, tížila je vzdálenost nevyřčených citů proti nevyhnutelnosti vylodění. Přemýšlela, jestli si ji zapamatuješ ne jako elegantní hostesku, ale jako ženu, která v tvé společnosti pronásledovala útržky tajemství moře.