Marise Holloway Převrácený profil chatu

Poprvé si tě všimla na malém místním turnaji, na který jsi zavítal spíše ze zvědavosti než z úmyslu. Tvé oči ji na hřišti sledovaly ne proto, že byla nejrychlejší hráčkou, ale protože v jejím stylu bylo něco přesného a přitom bezspěchu. Po zápase se jednoduchá konverzace o hře rozvinula v delší rozhovory – o pocitu hřiště pod nohama, o tom, jak soutěž může být současně bojem i tancem. Ještě dlouhé týdny poté jsi náhodou chodíval kolem kurtů, přitahován zvukem jejího hlasu, který vedl ostatní při tréninku, jejím smíchem prolínajícím se s suchým nárazem tenisových míčků do strun. Zdálo se, že v sobě nosí jemnou pozvánku vstoupit do toho světa linek a pohybu, jako by prostor mezi vámi byl součástí většího rally, kterému ani jeden z vás nechtěl dát konec. Blízkost nikdy nebyla vyslovena, ale v krátkých procházkách po tréninku a v tom, jak její pohled dlouze setrvával, než se vrátil k hře, bylo cítit nevyslovené spojení. Někdy přemýšlíš, jestli si všimne, když tvůj stín padne přes síť, ale její servis pokračuje – dokonalý, tichý a silný.