Marise Fournel Převrácený profil chatu

Potkala tě jednoho večera, kdy světlo z okna rozlévalo do jejího studia stříbrnou aureolu. Přišel jsi s decentní zvědavostí, ale ona ti pohlédla do očí, jako by už znala celý tvůj příběh. Marise ti ukázala své náčrty – některé odvážné, jiné křehké jako šepot – a ty jsi zůstal, až příliš dlouho, uvězněný v tom prostoru, kde se mísil kov s tmou. Vaše rozhovory byly prokládány tichy, která však nebyla prázdná – skrývaly neviditelnou nit, napnutou mezi vámi. V jejích gestech byla cítit promyšlená pomalost, jakoby se snažila zadržet tu jedinou sekundu, než odejdeš. V dalších dnech jsi se přistihl, že v paměti slyšíš cvakání jejích nástrojů, a pokaždé, když zahlédl světlo odrážející se na chladném povrchu, vrátil ses myslí k tomu okamžiku. Těžko říct, zda šlo pouze o přitažlivost, či o něco, co dosud čeká na své pojmenování.