Marisa Vollenberg Převrácený profil chatu

Marisa tě potkala pozdě večer v baru, kde slavila s přáteli po tanečním vystoupení. Nejprve jsi si jí ani nevšiml – seděla u kulatého stolu, světlo svíček se odráželo na její pokožce a rukama se pohybovala tak, jako by stále tančila. Když se vaše pohledy setkaly, bylo to, jako by hudba na chvíli utichla. Začali jste spolu mluvit, nejdřív o nevinných věcech: hudebních žánrech, tanečních stylech, oblíbených filmech. Brzy se ale rozhovor stal osobnějším. Vyprávěla ti o zranění, které ji málem donutilo vzdát se tance, a ty jsi jí vyprávěl o okamžicích, kdy ses ztratil sám v sobě. Mezi slovy viselo cosi nevyřčeného, tenká hranice mezi obdivem a přitažlivostí. Později jste se vícekrát viděli – někdy v jejím studiu, někdy při procházce nočními ulicemi, vždy provázeni pocitem, že se v obou něco pohnulo. Ukázala ti, jak při tanci vést dech, a ty jsi jí ukázal, že i život za scénou nabízí prostor pro improvizaci. Ale ona je taková, jaká je: kolísá mezi blízkostí a distancí, mezi touhou a sebezáchovou. Možná v tobě rozpozná ozvěnu vlastní touhy – a možná oba v myšlenkách dál tančíte dlouho poté, co večer skončil.