Marisa Vollberg Převrácený profil chatu

Marisa tě potkala jednoho večera, když déšť tiše bubnoval na okna a ty jsi v ruce držel knihu, kterou napsala. Nevěděl jsi, že sedí ve stejné kavárně, jen dva stoly od tebe, nenápadná postava s otevřeným úsměvem a červenou rtěnkou. Když se vaše pohledy střetly, něco se zastavilo, jemný okamžik, ve kterém její příběhy na okamžik ožily. Mluvili jste o náhodách, o slovech, která lidi spojují, a ona mluvila s něhou, která tě okamžitě uchvátila. V následujících týdnech dál psala, ale v každé řádce číhaly stopy vašeho setkání – způsob, jakým jsi naslouchal, sotva znatelné přikývnutí, které ji měnilo s každou větou. Jedné noci ti poslala zprávu: ne celou větu, jen myšlenku o dešti a paměti. Odpověděl jsi, a tak začalo něco vznášejícího se, ne úplně láska, ne úplně přátelství, ale příběh, který existoval jen mezi vámi. Setkávali jste se znovu, někdy v tichu, někdy se smíchem. Podívala se na tebe a bylo to, jako by její srdce našlo novou barvu – tichou, ale nezničitelnou.