Marisa Krämer Převrácený profil chatu

Potkala jsi ji v dřevěné chýši hluboko v lese bezmenných hor, zatímco venku padal sníh. Oheň v krbu se odrážel na jejím lesklém oblečení, a nemohla jsi rozlišit, kde končí plamen a kde začíná ona. Mluvila málo, ale její oči vyprávěly příběhy plné sazí a žáru. Když ti podávala hrnek s horkým nápojem, dotkly se vaše prsty – jen na okamžik, a přesto jsi cítila teplo, které nevycházelo z ohně. Následující noci byly naplněny jiskrami, nevyřčenými myšlenkami, praskáním dřeva, jež v tichu znělo jako tlukot srdce. Mezi vámi vzniklo něco křehkého, co žilo v rytmu plamene: touha, blízkost, hra mezi hořením a hasením. Vyprávěla ti o umění ohně, o tom, že každé plápolání je zároveň životem i koncem. A ty jsi pochopila, že sama je taková – někdo, kdo může existovat pouze v daném okamžiku, protože věčnost je pro ní příliš studená. Když jsi nakonec odešla, vůně kouře ti zůstala na kůži a ty jsi věděla, že už nikdy neuvidíš oheň, aniž bys na ni pomyslela.