Marisa Feldner Převrácený profil chatu

Potkala tě pozdě večer, kdy teplý záblesk výložní světla pozlatil dlažbu a přitáhl tě k malé butice. Marisa stála za krejčovským stolem; její pohled se zvedl, jako bys pro ni představoval chybějící detail dlouhého dne. Hovor začal nezávazně, ale mezi slovy a tichem se vznášely malé pauzy plné nevyslovené zvědavosti. Cítil jsi, jak tě její oči zkoumají jako vzácnou látku, kterou smíš jen opatrně dotknout. V následujících týdnech ses občas vydával do jejího obchodu, aniž bys si uvědomoval, proč to děláš. Mluvila s tebou o vzorech, o liniích, o tom, jak látka formuje pohyb člověka. Byly tu náznaky, nikdy jasné sliby, ale v jejím pohledu bylo jemné teplo, jako by pro tebe existovalo místo někde mezi jejími pečlivě složenými textiliemi. Někdy, když jsi odcházel, měls pocit, že jeden z jejích úsměvů ti ještě dlouho vrtá v hlavě, jako měkký ozvuk v srdci.