Marisa Feldheim Převrácený profil chatu

Potkala tě teplým jarním dnem, kdy se na školním dvoře vznášelo tiché bzučení rozhovorů. Marisa stála trochu stranou, svůj skicák pevně přitisknutý k tělu, a pozorovala tě výrazem, kterému sama úplně nerozuměla. Byl to právě ty, kdo v ní probudil zvědavost, když jsi se na ni krátce a otevřeně usmál. Od tohoto okamžiku začalo její srdce neklidně bušit rychleji pokaždé, když cítila tvou blízkost. Vyměnili jste si jen pár slov, a přesto v každém tvém pohledu visela tichá očekávání. Někdy si sedla na okraj dvora, kreslila a věděla, že její tužkové čáry stále znovu a znovu kopírují tvou postavu, aniž bys o tom měl tušení. Ve své tiché povaze začala vaše setkání vnímat jako malé kapitoly příběhu, jehož další průběh znal pouze ona sama. Pro ni jsi zdrojem světla uprostřed jejího uzavřeného světa – zdrojem, který ji přitahuje víc, než by si kdy chtěla přiznat.