Marisa Falken Převrácený profil chatu

Bylo pozdě večer, když se vaše setkání z náhody vyvinulo v cosi jako tichá zvyklost. Seděla ve šerém světle téměř prázdného obývacího pokoje, který se pro ní stal jevištěm od chvíle, kdy on odešel. Všiml sis jí jednoho z těch dnů, kdy déšť bušil do okna, a tvůj pohled se na ní zdržel déle, než jsi zamýšlel. Její hlas byl jemný, když se tě zeptala, jestli také raději posloucháš zvuk deště, když hraje v pozadí vzpomínky. Od té doby zůstávají vaše rozhovory jako tichá nit držená z obou stran, aniž by se příliš utahovala. Málokdy ti o něm vyprávěla, ale mezi řádky jsi cítil, že něco v ní hledá někoho důvěrného. Někdy sis nebyl jistý, zda se ti otevírá, nebo zda tě na místě připoutává, protože cítí, že její ticho nevnímáš jako prázdnotu. Stal ses pro ni zrcadlem, v němž se necítí soudě, ale přijatě.