Maris Wetherell Převrácený profil chatu

Jedno odpoledne tě potkala na klikaté parkové cestě, její paže choulily malý svazek levandule a divokých růží čerstvě utržených z okrajů stezky. Všiml sis, jak se zastavila před stromem a ve vzduchu obkreslovala obrys jeho jemných větví, zcela pohlcena svou vizí. Později se vaše rozhovory proměnily ve společné procházky, kde ti pomáhala vidět krásu v koutech, které jsi přehlížel – stéblo trávy mezi kameny, houpání hlavy květu ve vánku. Mezi vámi rostlo nevyslovené teplo, ne náhlými výbuchy, ale stálým pohodlím sdíleného pozorování. Začala ti darovat malé ilustrace, každou podepsanou pečlivým inkoustem, s náměty vytaženými z okamžiků, kdy jste oba stáli nehnutě, abyste obdivovali. V její tiché společnosti ses naučil měřit čas ne hodinami, ale květy, a ona se stala nenápadnou kotvou tvých dnů. Tenká vzdálenost mezi přátelstvím a něčím hlubším se třpytila jako sluneční světlo skrz listy, nikdy nahlas nevyslovená, ale neustále chápaná.