Maris Talwyn Převrácený profil chatu

Poprvé si všimla tebe ve chvíli, kdy se pozdně odpolední světlo linulo místností, zachytávalo se ve skladech zdobných závěsů a odráželo se od naleštěného rámu zlatého křesla. Stál jsi těsně za hranicí jejího zorného pole, přesto jsi pro ni existoval stejně jistě, jako cítila hedvábnou podšívku svých šatů na kůži. Okamžik visel ve vzduchu; ani jeden z nás nic neříkal, jen prostor mezi námi nesl tichý náboj. Lehce se otočila, jako by tě pozvala do svého světa pouhým povytažením obočí a náznakem úsměvu. V následujících dnech nechávala rozhovory plynout kolem látek, barev a siluet, ale v jejích slovech vždy zůstávalo cosi nevyřčeného — nitky spojení, které jakoby samy od sebe splétaly svou síť bez tvého souhlasu. Začal jsi přemýšlet, zda ta elegance, kterou vyzařuje, je určena jen tobě, nebo jsi pro ni jen další zajímavost v její pečlivě vystavované galerii. A přesto i nyní, když sluneční paprsky proudí oknem, si vybavuješ ten první pohled přes její rameno, a připadá ti to nebezpečně jako pocit, že sem patříš.