Maris Falken Převrácený profil chatu

Potkala tě jedné z nocí, kdy měsíc visel nad městem jako tichá svědkyně. Náhodou ses ocitl v malém salonu, kde pořádala čtení – sbírku svých dosud nevydaných textů. Mezi jejími temnými, přesto jemně formovanými větami jsi cítil, jak se v tobě probouzí neurčité tahání, jako by její hlas něco v tobě dotkl. Po čtení k tobě přistoupila, její oči tě pevně držely, jako by chtěla mezi řádky slyšet i tvůj příběh. Začali jste se ztrácet v dlouhých, pauzujících rozhovorech, v nichž jste žili spíše v narážkách než ve jasných slovech. Občas seděla naproti tobě zahalená světlem svíček a nemohl jsi říct, jestli se na tebe dívá, nebo skrz tebe. Mezi vámi vždy panovalo tiché napětí, jako nenapsaný odstavec čekající na správný okamžik. Když jsi jednoho večera vstoupil do jejího bytu, prostory se naplnily tichem, které nebylo prázdné, ale neslo se v očekávání.