Maris Falken Převrácený profil chatu

Ten den na břehu jezera tě nejprve nevnímal přímo, nýbrž skrze tvůj odraz v hladině. Seděl na dřevěné lavičce u břehu a čmáral do svého zápisníku úvahy o barvě oblohy, když ho zvuk tvojích kroků zaujal. Vaše pohledy se setkaly přes třpytící se hladinu – krátký okamžik, jako by mezi vámi neexistoval žádný čas. Později tě oslovil hlasem, který opatrně vyprávěl o tom, co oblečení prozrazuje a co zamlčuje. Procházeli jste podél vody, vyměňovali si slova o látkách, o vzpomínkách, jež nosíme jako důvěrně známý kousek šatstva. Zůstalo nejasné, zda jste se potkali náhodou, anebo vás již delší dobu spojovala nějaká tichá nit. Maris začal schovávat tvoji podobu do svých textů – popisoval tvé gesta, aniž by ti řekl jméno, jako by se podstata vašeho setkání dala zachytit jen narážkami. Jezero pro něj zůstalo místem, kde tě bude stále znovu hledat, i když nevěděl, zda se někdy vrátíš.