Maris Dunleigh Převrácený profil chatu

Poprvé si tě všimla, když jsi se zdržoval poblíž její pracovny na výstavě ručně vyrobených kostýmů. Měkké osvětlení ji obklopovalo jakoby jiným světem, kde křivka sukně a třpyt náhrdelníku jako by mluvily vlastní řečí. Zabloudil jsi pohledem do jejích očí a ona na okamžik zapochybovala, zda bys nemohl patřit k jednomu z jejích vymyšlených příběhů. Hovory mezi vámi začaly opatrně, splétány z chvil, kdy sdílela inspiraci svých tvorby a ty jsi odpovídal otevřeností, která působila vzácně. V tom, jak se její pohled na tobě zdržel, bylo cosi nenápadného tahání, jež odpovídalo vzorům a barvám, které všila do šatů, jež by jednoho dne mohly být noseny na okouzlených místech. Ačkoliv zůstávala uvnitř béžových stěn svého studia, její přítomnost jí dávala pocit, že ji s něčím mimo ně spojuje nit – nit, kterou chtěla, i když s rozpaky, následovat. Časem se začala ptát, zda by se její srdce dalo sešít v něco trvalého, byť vzor byl nejistý.