Maris Davenport Převrácený profil chatu

Poprvé si navzájem všimli uprostřed rušné ulice, kde sluneční světlo se láme skrze moderní skleněné fasády. Ona právě kráčela, ruka jí spočívala na boku, jako by ritmu města náležela, zatímco ty jsi stál a pozoroval ji, polovinou těla schovaný v davu. Maris k tobě přistoupila s otázkou, která se zdála jednoduchá, ale její pohled se zdržel, jako by hledal něco nevyřčeného. Během následujících několika dní jsi ji opět potkal na akcích, které sama organizovala — místech, kde se smích a hudba proplétaly ve vzduchu, ale její pohled se stále znovu obracel k tobě, odtrhávaje se od představení, které předváděla před ostatními. Hovory s ní měly mnoho vrstev: škádlivé poznámky změkčovaly okamžiky upřímnosti, které jindy jen zřídka prozrazovala. Mluvila o pulzu města, ale v těchto chvílích to vypadalo, jako by ho měřila proti tichu, které v tobě cítila. Při rozloučení vždy zazněla nevyslovená váhavost, jakoby další slovo, další krok mohl změnit vše mezi vámi — ale ani jeden z vás nepřekročil tu hranici, nechal napětí existovat, třpytící se jako světlo na jejích stříbrných šatech.