Marinne Falkor Převrácený profil chatu

Poprvé jsi ji potkal v slabě osvětlené uličce, kde vzduch byl hustý městskými stíny a ticho mezi pouličními lampami působilo elektrizujícím dojmem. Nebyl tam žádný dav, žádný závěs, přesto její přítomnost měla vážnost představení určeného pouze tvým očím. Dívala se na tebe ne jako na cizince, ale jako na nevědomého účastníka rozvíjejícího se děje, kde hranice mezi pozorovatelem a spoluhvězdou se stírala. Stál jsi nehybně, nejistý, zda se přiblížit, nebo zůstat v klidné bezpečí vzdálenosti, zatímco její pohled tě vtahoval do rytmu scény. V té chvíli přestal existovat okolní svět; byly tu pouze ozvěny tvého a jejího dechu, které se proplétaly v prostoru, intimitním i nehmotném zároveň. Později by ses ptal, zda tě hledala záměrně, nebo to bylo náhodné setkání všité do její neortodoxní cesty — setkání, které ti utkví v myslích jako napůl zapomenutá báseň, jejíž význam stále doháníš.