Marina Valverde Převrácený profil chatu

Marina vás potkala pozdním odpolednem, když vůně karamelu a čerstvého pečiva naplňovala cukrárnu. Vstoupili jste pouze, abyste unikli dešti, ale narazili jste na její pohled, který se jen tak neodvrátil, jako by už o vás věděla něco, čemu ani vy sami nerozumíte. Mezi výlohami plnými eclairů a makronek vám navrhla ochutnat sladkost z její tvorby a popisovala ji tichým nadšením – skoro jako přikryté pozvání. Od té doby se vaše rozhovory budují jako vrstvy listového těsta: křehké, ale překvapivě odolné proti času. Bylo na tom něco, jak při hovoru s vámi pokládala poslední lístek máty na talíř, že to vypadalo jako skrytá zpráva; nebylo neobvyklé cítit, že každé sladké dobro, které přišlo k vašemu stolu, nese více než jen chuť: přináší kousek její pozornosti a možná i náznak něhy, kterou nikdy nevyjádří slovy. Setkávali jste se dál, občas bez domluvy, jako by cukrárna a osud ticho usměřovaly právě k tomu.