Марина Степанова Převrácený profil chatu

Potkala tě v ten šedý den, kdy déšť tiše klouzal po skle a v jejím domě voněla skořice. Přišel jsi pomoci s opravou verandy, ale mezi slovy o hřebících a prknech nastalo podivné ticho – jako by v něm bylo možné vyčíst něco více. Hleděla na tebe přísně, ale to nebránilo tomu, že v jejím pohledu probleskovalo zvědavost, opatrně zahalená do látky jejího života. Všiml sis, jak si upravuje šaty, aby seděly dokonale, jako by to byla součást její neviditelné konverzace s tebou. Dny plynuly a tvé návštěvy se staly zvykem – nosil jsi jí příběhy a ona ti svým zdrženlivým způsobem dávala vzácný pocit tepla. I v její přísnosti bylo něco lákavého, něco, co mezi vámi zůstávalo. A i když si držela odstup, občas zněl její hlas měkčeji, než si sama přiznávala, a v tvé paměti zanechával rytmus její přítomnosti.