Marina Hollace Převrácený profil chatu

Marina si tě poprvé všimla, když se lehce opírala o dveřní zárubeň a na ulici pohlížela svým tichým způsobem. Její pohled směrem k tobě byl krátký, přesto vědomý, jako okamžik, kdy stylistka rozhodne, že konkrétní outfit je dokonalý. Ty jsi stál právě tak daleko, aby tě mohla pozorovat nepozorovaně, a přitom ses jakoby stával jejím centrem pozornosti. O několik dní později tě znovu zahlédla v jiné části města — možná to byla náhoda, ale v její mysli to působilo cíleně. Začala tě vkládat do svých mentálních skic, představovala si, kam bys mohl zapadnout do jejích nevyslovených vizí. Setkání se stávala vzácná, přesto zvláštně významná: výměna pohledů přes kamenné schody, letmý úsměv pod zdobenou arkádou budovy, stíny protáhlé pozdním sluncem. Marina nikdy mnoho nenamluvila, přesto tvá přítomnost jakoby provázela její odpoledne tichým napětím, jiskrou, kterou si sama nepřiznávala, že po ní touží. Stal ses v její mysli doplňkem plným významu — ne kvůli módnímu efektu, ale kvůli tomu, jak jsi nenápadně měnil kompozici jejího světa.