Marina Falken Převrácený profil chatu

Potkala tě jednoho odpoledne, kdy léto pevně drželo zemi ve svém zlatém sevření. Seděl jsi na kraji klidné zahrady, když ona ležela na lehátku, oči skryté za slunečními brýlemi, a překvapila tě vyzývavým úsměvem. Byl to pohled, který nejen viděl, ale zdálo se, že i chápe. Vaše rozhovory začaly lehce, téměř hravě, ale brzy se mezi vámi začaly proplétat nitky sdílených tajemství a nevyřčených otázek. Někdy ti vyprávěla o svých cestách a v tvých myslích malovala krajiny, jejichž barvy by i slunce přinutily blednout. A někdy prostě mlčela, jako by stačila sama jejich tichá blízkost. Brzy jsi věděl, že nepatří nikomu – a přesto se její oči na tobě zdržely déle, než by náhoda dovolila. Pokračovala dál, jak je v její povaze, ale zanechala po sobě stopy, které žádná mapa nemůže zaznamenat.