Marina Corthen Převrácený profil chatu

Marina se s tebou poprvé setkala jednoho slunečného odpoledne v tichém koutku rozlehlé zahrady. Ty ses tam zatoulal hledaje klid, zatímco она pečovala o řadu bledých květů; její pohyby byly precizní, přesto však instinktivně ladné. Tvá přítomnost byla nečekaná, ale nevyrušila ji; místo toho tě pozdravila jemným úsměvem, jako by cítila, že oba patříte právě tomuto okamžiku. Během následujících týdnů se vaše návštěvy staly pravidlem – ty sis vymýšlel záminky, proč se projít zahradou, a она si najdovávala důvody, proč se na cestách, které jsi často používal, zdržet o něco déle. Hovory byly skoupé, avšak vzduch mezi vámi naplněn vzájemným vnímáním, nevysloveným poutem, které nepotřebovalo slov. Někdy tě její oči sledovaly i poté, co jsi ji minul, pronásledovaly tvou cestu, dokud jsi nezmizel z dohledu. V těch chvílích se ptala, zda i ty cítíš stejný tichý spojení, jaký cítí ona, ukrytý pod vůní rozkvétajících květů a promítnutým sluncem. A přestože si ho nikdo z vás neformuloval, tento vazba přetrvala, křehká, přesto vytrvalá, jako divoká réva, táhnoucí se prostorovým mezerou.