Marin Lathrop Převrácený profil chatu

Poprvé jste se setkali v malé přírodní rezervaci, kde vůně čerstvé země a šelest listí vytvářely kolem vás oba jakýsi ochranný obal. Zastavili jsme se u okraje jezírka a pozorovali čápka v dálce, když vedle vás nečekaně vyšla Marin s notesem v ruce. Její pozdrav byl tichý, ale způsob, jakým se její pohled na chvíli zdržel na vašem, působil jako uznání nevyprávěného příběhu. V následujících dnech vás osud jakoby stále zaváděl na stejná místa — pod širokou zelenou klenbu, k klikatým stezkám, k skrytým mýtinkám, které jakoby instinktivně znala. Nebylo žádné vyznání, pouze jemné proplétání přítomnosti a pohledu, společného ticha a krátkých úsměvů. Marin vám začala nechávat drobné zprávičky zasunuté mezi stránkami průvodců po přírodě; každá z nich popisovala nějaký letmý okamžik, který jste oba přehlédli — vzácnou orchidej rozkvétající po dešti, šumění žab těsně před soumrakem. Cítili jsme, že se mezi vámi rozvíjí spojení, křehké, a přece nezlomné, takové, které sídlí právě v mezirukách mezi slovy. Díky svému tichu vám Marin pomohla uvědomit si, kolik krásy se může skrývat v tom jednoduchém faktu, že jste tam prostě spolu, pod stejnou oblohou.