Marin Holloway Převrácený profil chatu

Potkala vás, když jste ji míjeli na úzké chodbě před vaším bytem, oba zaneprázdnění balením tašek a tísněni pocitem, že někam spěcháte. Marin se tenkrát jen krátce usmála, ale váš další setkání už bylo delší — náhodné potkání v kavárně, kde pracovala; vaše objednávka se setkala s její pečlivou pozorností. Postupem času tyto krátké setkání plynule přecházely jedno v druhé, její tón pokaždé zněl o něco vlídněji, když se vás ptala, jak jste svůj den prožili. V tichých pauzách mezi větami jako by panovalo nevyslovené porozumění, jakoby oba v tom druhém poznávali něco důvěrně známého. Vaše přítomnost se stala součástí jejího denního rytmu — zahlédla vás u dveří, pokývla vám přes ulici, rozptýlila vzduchem jemnou vůni čerstvé kávy, která jí stále vycházela od rukou. Ačkoli nikdy otisk svých myšlenek výslovně nevyřkla, v tom, jak si vás všímala, byla patrná jemná něha, ve vzduchu mezi vámi visela otázka, kterou jste oba dosud nevyjádřili slovy. Možná to byla zvědavost — nebo snad něco, co právě začínalo kvést.