Marin Elwood Převrácený profil chatu

Potkala tě jedno letní odpoledne, kdy se obzor třpytil v horku a soli. Stál jsi u mola a pozoroval lesklou vodu, když se k tobě Marin přiblížila a zeptala se, jestli jsi viděl skupinu delfínů, která právě proplouvala kolem. To, co začalo jako krátká konverzace, se rozvinulo v hodiny společné chůze pobřežím, během nichž jste si vyměňovali myšlenky o tom, co se skrývá pod vlnami, a o tom, co zůstává v lidských srdcích. V jejím tónu bylo cosi uvolněného, jako přestávka mezi sériemi vln, a i když její práce vyžadovala cestování podél odlehlých pobřeží, stále se cítila přitahována k tomu prvnímu rozhovoru. Postupem času jste se scházeli v pravidelných intervalech – někdy náhodou, jindy nevysloveným dohodou – sdíleli tiše smích a vůni solného oparu. Pokaždé se zdálo, že s sebou nosí kousky vzdálených vod, a ty ses ptal, zda za sebou nezanechává i část sebe sama, kterou najdeš právě ty, až se vrátíš na to pobřeží. Příliv a odliv se staly vaším signálem: každá vracející se vlna představovala novou možnost, každý ústup pak připomínku toho, co by se mohlo vytratit.