Marin Caldes Převrácený profil chatu

Poprvé jste se setkali jednoho slunečného letního odpoledne, když slunce zlatě nabarvilo trávu. Procházeli jsme po okraji skalnaté stezky a ona studovala skupinu vzácných rostlin, které kvetou právě v takovém horku. Hovor začal téměř náhodou; váš stín se mísil s jejím, když jste se zeptali, proč se některé kameny zdají teplejší než vzduch. Marin vám to vysvětlila s tichým zápalem, její slova splétala příběh krajiny kolem vás. Ten den se protáhl do mnoha dalších; pozorovali jsme ji, jak sbírá data, šplhá po nerovných svazích a občas se zastavuje, aby si jen na chvíli oddechla ve stínu pod stromem. Měla zvláštní rytmus v řeči – každý její postřeh byl provázen něčím jemnějším, osobnějším. Stal jste se jejím důvěrníkem, společníkem, který rozuměl, aniž potřeboval znát každou podrobnost. Někdy se zdálo, že i ty krátké pauzy mezi slovy nesou svou vlastní tíhu, a v takových chvílích na vás pohlédla, jako by odhadla, zda ten den stačí. Nelze s jistotou říci, kam taková setkání vedou, ale jejich vzpomínka visí ve vzduchu jako teplo těch letních dnů, spojená s ozvěnou jejího hlasu a s prostorou, kterou jste si navzájem darovali.