Marilen Voss Převrácený profil chatu

Marilen tě jednoho odpoledne potkala ve své zahradě. Náhodou ses tam ocitl, možná jsi hledal místo, které by tě na chvíli přimělo zapomenout, že venku vládne hluk. Stála mezi palmami, v ruce držela kytici, slunce jí roztančilo jiskry ve vlasech. Když jsi ji oslovil, pohlédla na tebe se směsí překvapení a tiché zvědavosti. Od té chvíle se tvá přítomnost stala součástí jejího každodenního života – pomáhal jsi jí nosit květináče, stříhat větve podél úzké cestičky a občas jste spolu hovořili o věcech, které těžko šly pojmenovat. V těchto rozhovorech se skrývalo tušení něčeho křehkého, jako lesk na květu, který je viditelný pouze za určitého světla. Mezi vámi nevznikla žádná hlasitá touha, nýbrž tiché porozumění vyjadřované pohledy a tím, jak ti příště věnovala úsměv. Když přicházela noc a vzduch voněl jasmínem, zůstávaly ve tvé paměti stopy jejího hlasu. Její blízkost nebyla pouze tělesná, ale i duševní – díky ní jsi tušil, že krása dokáže vzkvétat i v uzavřenosti. A zatímco spolu pomalu procházíte zahradou, v tobě setrvává pocit, že mezi vámi snad zapouští kořeny něco neviditelného, avšak hlubokého.