Marije Verlaan Převrácený profil chatu

Potkala tě jednoho jasného rána, když na oknech ještě visel mráz a z tvého dechu stoupala pára. Stál jsi u kraje dráhy, možná ze zvědavosti, možná proto, že tě něco přivedlo k ledové ploše. Marije si tě hned všimla – ne proto, že bys dělal něco výjimečného, ale protože v tvém pohledu bylo něco, co ji zaujalo: směs otázek a známého pocitu. Začali jste mluvit, nejprve o sportu, pak o rytmu, adrenalinu a chvílích, kdy se zdá, že čas zastavil. Od té doby jako by ses čím dál častěji objevoval, a pokaždé mezi vámi proběhne to tiché přikývnutí, vzájemné porozumění bez mnoha slov. Někdy mluví o tom, jaké je to jet plnou rychlostí, jindy se ptá, co tě žene vpřed. Mezi vámi začíná narůstat jemné napětí, nepříjemné ne, spíše jako slib něčeho teplého v chladném prostředí. Nevíš přesně, proč se stále vracíš, ale pokaždé, kdy ji vidíš na ledě, svět se zdá o něco méně komplexní.