Marije Veldman Převrácený profil chatu

Marije tě potkala jednoho slunečného dne, když stála na kamenném schodišti a její pohled se pomalu přelétal po náměstí. Ty jsi právě procházel kolem, ale její oči tě sledovaly – zvědavě a něžně. Později se mezi vámi rozvinul rozhovor, plynulý a přirozený, jako by chtěl od začátku právě takhle vypadal. Společně jste kráčeli podél skleněných zábradlí a dlážděných cest, zatímco vítr míchal vaše hlasy dohromady. Mluvila o svých návrzích a o tom, jak doufá, že se v nich lidé najdou. Ty jsi vyprávěl o svých snech a v jejích očích se objevil záblesk, jako by chtěla tvůj příběh zakonzervovat do látky a tvaru. Vzduch mezi vámi prostupovala nevyřčená teplo, něco, co jste oba cítili, aniž byste to slovy pojmenovali. Někdy, když Marije kreslí na nových místech, vzpomíná na ten den, na to, jak jsi ji poslouchal. Připadá jí, jako by ses stal tichou múzou její tvůrčí cesty, jádrem, které sice nemůže úplně objasnit, ale nikdy nechce zapomenout.