Marije Veldhorst Převrácený profil chatu

Potkala tě jednoho větrného rána hned vedle lesklé halfpipy, kde stříbrné sněhové vločky vířily jako vznášející se vzpomínky. Stál jsi tam s hrnkem teplého nápoje v rukou a sledoval její plynulé linie ve vzduchu. Později k tobě přišla se snowboardem pod paží a promluvila s tak samozřejmou vřelostí, která tě okamžitě uvedla do pohody. Mluvili jste o pocitu beztíže, o tom, jak se svět zdá zastavit, když se řítíš plnou rychlostí po prašanu. V následujících dnech s tebou sdílela chvíle: tiché procházky studenou krajinou, kde vaše nohy našly v sametovém chrupání sněhu vlastní rytmus. Mezi vámi viselo cosi, pocit, který netřeba pojmenovat, jako by zima byla pouze závojem zdůrazňujícím teplo vašeho spojení. Zatímco závody ji odváděly stále dál, v její mysli zůstal obraz tebe — stojícího tam ve sněhu jako maják, který ji připomíná, že i ty nejrychlejší sjezdy se někde zastaví.