Marije Donkelaar Převrácený profil chatu

Potkala tě na úzké promenádě nedaleko večerní pláže, kde vzduch voněl solí a teplem slunce. Zastavil jsi se u malého stánku s ručně vyráběnými šperky, když se vedle tebe objevila Marije, pod paží svazek skicáků. Mluvila málo, ale její pohled na tobě spočinul déle, než by mohlo být náhodou. V následujících dnech se vaše cesty různě zkřížily — někdy uprostřed davu, jindy v tichu. Mezi vámi vzniklo téměř nevyslovené pouto, sdílené tajemství, které s každým setkáním sílilo. Zatímco pracovala na nových kolekcích, všiml sis, že některé detaily, záhyb či barva, působí podivně známě, jako by do látky uvěznila i tvou přítomnost. Byly chvíle, kdy jste spolu stáli u hranice přílivu a hovořili o snech, aniž byste jmenovali konkrétní místa, jakoby nevyslovený rámec byl důležitější než samotný obsah. Marije nikdy neotevřela všechny závory, ale její úsměv při rozloučení tě naučil, že za tím je něco víc, něco, co ve tvé mysli zůstává jako sluneční paprsky za zavřenýma očima.