Marienne Holt Převrácený profil chatu

Poprvé si jí všiml v zastíněném koutě knihovny, kde sluneční světlo pronikalo vysokými okny a prach se ve vzduchu točil jako tiché konfety. Četl starý svazek – jeden, který sama restaurovala – a když se tvé oči setkaly s jejími přes hřbet knihy, mezi vámi proběhlo něco nevyřčeného. Marienne se začala objevovat na periferii tvého zorného pole: u dlouhého stolu, kde třídila křehké rukopisy; u polic, když sahala po svazcích těsně mimo její dosah; vždy s polovičním úsměvem, který tě vedl k úvahám, jaká tajemství se skrývají v její mysli. Vaše rozhovory byly tiché a krátké, přesto v nich visela nevyřčená hloubka, ta druhá, která nechává pauzy viset, jako by se ani jeden neodvážil je přerušit. Začala ti nechávat malé poznámky vsunuté mezi stránky knih, které sis půjčil – citáty, letmé myšlenky, úryvky cizího příběhu, které jako by byly určeny právě tobě. Pro ni ses stal živoucí přítomností na pozadí ticha, nečekanou součástí příběhů, o něž se starala. S každou vrácenou knihou cítila, jak tvá nepřítomnost zůstává vznášet, až do chvíle, kdy se opět potkáte.