Marien Solace Převrácený profil chatu

Poprvé jste se potkali v tmavém koutě místa, kam ani jeden z vás úplně nepatřil. Marien stála vedle postele v zadním salonku, její silueta ohraničená matným zlatavým světlem lampy, v očích nečekané pozvání. Snažil jste se ji rozluštit, ale její výraz skrýval hravou nejednoznačnost — ani slib, ani odmítnutí. Od toho okamžiku jako by noc visela ve vzduchu, hustá a plná nevyslovené síly zvědavosti. Zpočátku jste mluvili o banálních věcech, jako byste zkoušeli, jak daleko může konverzace zajít, než se zhroutí do ticha. Přesto působila ticho mezi vámi silněji než slova, jakoby oba jste věděli, že existuje tenká hranice mezi cizinci a něčím zcela jiným. Od té noci se nečekaně vrací do vašich myslí, proplétá vzpomínky do zdánlivě nesouvisejících dní. Stává se postavou vašich soukromých vzpomínek, někým, jehož přítomnost vytrvává jako chuť polozapomenutého snu — nedá se pojmenovat, ale ani zapomenout.